Dům s historií

Karel Beneš – architekt a žák Jože Plečnika – na konci 20. let 20. století navrhl v dnešní Střední ulici v Černošicích dvoupodlažní vilu se střešní nástavbou. Místo se mu líbilo, s majiteli vily, kteří spadali do jeho širší rodiny, se domluvil na odkoupení přilehlého pozemku a o pět let později na severní straně vily přistavěl o něco menší přístavbu.
Ta sloužila jako dům jeho rodiny, později i jako vlastní ateliér. Přístavba nedávno prošla celkovou rekonstrukcí, při níž byl kladen důraz na maximální zachování a citlivé obnovení historické podstaty stavby.

Neúprosný zub času

Dvouvila je postavena v jednotném modernistickém stylu. Menší polovina byla v době, kdy ji investoři kupovali, autenticky zachovalá tak, jak ji architekt Beneš dostavěl. V interiéru bylo původní technické zařízení, povrchy i část dobového nábytku, v půdní vestavbě – ateliéru architekta Beneše dokonce i část jeho pozůstalosti – plány staveb i vlastnoručně malované obrazy. Jen zub času se na všem nepříznivě promítnul. Všechny povrchy a konstrukce byly i vinou dlouhodobého neudržování za hranicí životnosti, nebo v havarijním stavu. Do domu dlouhodobě zatékalo, zdivo bylo mokré i vzlínající vlhkostí, původní dřevěná nástavba ohořelá po neúspěšném pokusu o opravu střešní krytiny. Zahrada domu byla zarostlá náletovou zelení.

Rekonstrukce

„S investory jsme se dohodli, že zachováme maximum z původního domu. U materiálů které nebylo možné zachovat, jsme volili repliky, či používali materiály běžné v době vzniku domu. Naopak nově přidané konstrukce a materiály budou ctít dobu svého vzniku.“ Investoři darovali část pozůstalosti architekta Beneše Národnímu technickému muzeu. Do muzea tehdy putovaly i součásti původního technického vybavení domu, které by bylo velice komplikované restaurovat, a navíc by v domě nenašly uplatnění. Dům měl v prvé řadě fungovat jako bydlení čtyřčlenné rodiny. Na druhou stanu investoři nechali odborně zrestaurovat několik kusů původního nábytku a obrazy malované architektem Benešem. Vše se do domu po rekonstrukci vrátilo. Jako menší přístavba hlavní vily má dům nevýhodnou severní orientaci. Slunce do oken svítí pouze ráno a večer. Naštěstí se podařilo v původních plánech architekta Beneše objevit tehdy nerealizovaný záměr – francouzská okna v přízemí. Rozhodli jsme se tento záměr po letech uskutečnit. Hlavní místnost v přízemí se tím výrazně prosvětlila a získala výhledy.
Hlavní vstup do domu původně orientovaný na západ přímo na podestu schodiště se podařilo přemístit na tehdy téměř zavřenou severní fasádu. Tím dům získal jednoznačný vstup a na místě původního vstupu vznikla zahrada s večerním sluncem.
Původní garáž „přilepená“ k domu na východní části byla odstraněna a znovu v původním objemu vybudována na hranici pozemku. Dnes slouží jako sklad zahradní techniky a nářadí. Její strop tvoří deska z monolitického železobetonu protažená až k domu, tvořící kryté stání pro dvě auta. Střecha zároveň rozšiřuje venkovní pobytové plochy o snídaňovou terasu pro kuchyni v patře. Inspirací pro tuto odvážnou konstrukci byla elegantně vykonzolovaná korunová římsa domu. Velký statný smrk, který rostl v rohu pozemku, se podařilo zachránit a dnes prorůstá čtvercovým otvorem v železobetonové desce. Střešní ateliér bylo nutné nově vybudovat. Byl obnoven v původní hmotě, ale maximálně prosklený, umožňující výhledy do okolní krajiny. Komín, který procházel středem dispozice, byl posunut k fasádě, kde lépe dotváří kompozici hmot stavby.

Funkční členění domu

Do částečně zahloubeného suterénu se vstupuje ze severní fasády. Jsou zde vstupní prostory, technické zázemí domu a prostory pro hosty. Přízemí tvoří hlavní obytné prostory – obývací pokoj spojený s kuchyní. Klidová část domu je umístěna v patře a tvoří ji ložnice a dětské pokoje. Dětské pokoje jsou dnes spojené do jednoho prostoru, ale v budoucnu se počítá s jejich rozdělením. Střešní ateliér a terasa nabízí krásný výhled do údolí Berounky.

Materiály

Při rekonstrukci byly použity kvalitní, nikoli však exkluzivní materiály. Snahou bylo použít materiály, které byly běžně používané v době vzniku domu. Většinu podlah kryjí masivní dubové parkety napouštěné olejem. Podlahu v suterénu tvoří lité terazzo, V koupelnách jsou použity klasické glazované maloformátové obklady a dlažby. Nové dveře tvoří repliky původních dveří, bylo obnoveno i původní schodiště, včetně zábradlí. Radiátory jsou opět litinové. Venkovní fasáda zachovává tektonickou členitost původní fasády – vše pečlivě vytvarované z tepelné izolace. Nové zábradlí je také replikou původního, ctí styl zaoceánských parníků. Venkovní chodníčky tvoří žulová dlažba. Oplocení pozemku bylo obnoveno jako replika původního oplocení.